V současné době je k dispozici mnoho kvalitních informací, které se mnohdy velmi podrobně zabývají technikou létání s padáky. Faktem však zůstává, že celková informovanost mezi všemi úrovněmi parašutistů má stále určité rezervy.
Tato situace se netýká jen našich domácích DZ, ale v podstatě jde o celosvětový problém. Částečně může být omezením v dostupnosti informací jazyková bariéra, kdy naprostá většina současného „know how“je v angličtině, ale mnohem více jsou zmiňované rezervy zřejmé v chápání významu létání s padáky jako celku mezi různými skupinami parašutistů. Porozumění důvodům proč tomu tak je může napomoci k dalšímu vzdělávání a především k uvědomění si „nutnosti“ věnovat této části parašutismu maximální pozornost.
- studenti a začínající parašutisté – znalost a rozsah taktiky a techniky létání s padáky je velmi závislá na instruktorovi a jeho osobních znalostech a také preferencích týkajících se padáků a jejich pilotáže. Mnoho parašutistů v této kategorii přistupuje k výkonnostnímu létání jako k disciplíně, která je dalece jejich dovednosti a protože momentálně jsou velmi vytíženi především volným pádem a všemi základními parašutistickými dovednostmi včetně zvládnutí potřebného vybavení, je mnohdy létání s padáky především nutností, bez které nelze parašutismus provádět.
- parašutisté, mnohdy i velmi zkušení, kteří se plně soustředí na disciplíny ve volném pádu a létání s padáky, mnohdy těmi nejvýkonnějšími mají jako okrajovou záležitost. Často se jedná o velmi schopné piloty, je nicméně nutné si uvědomit omezení vyplývající z jednostranného zaměření a neustálého užívání stejných letových technik, které vždy celkem fungovaly.
- parašutisté kteří nesměřují k létání s výkonnými padáky a techniky náročnější pilotáže považují pro jejich další vývoj za nepodstatné, nebo zbytečné.
- parašutisté kteří se pohybují v podstatě jen na své DZ, která je mnohdy klubově zaměřená a na které nepůsobí žádný high – performance pilot se skutečnou znalostí současného „know how“.
- parašutisté, kteří ze zásady nesouhlasí s létáním na malých a velmi výkonných padácích. Jde li o instruktory, způsob výuky se nutně promítne do znalostí jejich studentů a do celkového „reálného“ pohledu na létání s padáky.
Uvedených bodů může být samozřejmě mnohem více, nicméně bez ohledu na jejich celkový počet a na individuální důvody jednotlivých parašutistů existuje jeden zcela zásadní důvod, proč se výkonnostní pilotáži a současným letovým technikám komplexně věnovat. Není vůbec podstatné, že sami tyto techniky používat nechcete ani výhledově nebudete a vlastníte relativně velký padák. Tímto důvodem je současná realita, kdy nejvýkonnější padáky pronikly prakticky na všechny DZ a jejich popularita i přes rizika a stále se opakující incidenty stále roste. Je tedy téměř jisté, že se s piloty různé úrovně, ale na malých a výkonných padácích budeme všichni setkávat stále častěji. V zájmu vlastní bezpečnosti každého skokana by tak měla být snaha rozumět tomu, jak uvažují piloti výkonných padáků, co potřebují pro své letové techniky stejně jako proč létají tak, jak létají. Mnoho informací, které v dalších dílech budou postupně zveřejněny je samozřejmě naprostým a jak věřím již dobře známým základem pro létání každého pilota padáku. Na úvod tak bude stačit pouhé dodržování daných pravidel, které bude prvním krokem k tomu být považován za dobrého a „čitelného“ pilota bez ohledu na velikost vašeho padáku. Protože informací zaměřených na teoretické a často vysloveně fyzikální zákonitosti o aerodynamice, letu a fungování padáků jsou a to i v češtině již stohy, nebudeme se touto všeobecně známou „teorií“ v následných článcích zabývat. Faktem totiž zůstává, že pro praktický let a reálné ovládání padáku ve všech režimech mají tyto informace jen informativní charakter. Protože jsem si vědom skutečnosti, že mnoho parašutistů přikládá znalosti teoretické aerodynamiky pro praktické létání větší význam než jaká je realita ( což není na závadu ), připomínám jen, že i vývojové týmy různých padákových firem kromě teoretické aerodynamiky a nauky o letu potřebují jednu nepostradatelnou věc, bez které se prostě nelze obejít. Totiž zkušenost !!! Za tímto účelem využívají pro konstrukci, testování a ladění padáků mimo jiné i své tovární piloty, kdy také jejich zkušenost má vliv na výsledný charakter padáku. Pokud by vše bylo opravdu jen o znalosti teoretické aerodynamiky, byla by konstrukce nových padáků celkem jednoduchou záležitostí. Zkušenost je také přesně to, co hledají a potřebují všichni piloti, kteří to s létáním myslí opravdu vážně. Její minimální nutný rozsah je samozřejmě daný dosaženým levelem každého parašutisty vzhledem k používanému padáku a celkovému dosaženému počtu seskoků. Základním problémem je především fakt, že v počátečních fázích jsou požadavky na pilotáž a ovládání letových technik velmi malé a také progrese pilota vzhledem k rizikům je ve velmi dobrém poměru. Zjednodušeně řečeno na velkém padáku při použití základních dovedností je většina parašutistů schopna velmi rychle zvládnout bezpečné přistání v rozumně velkém přistávacím prostoru. Současně je celkem běžné, aby student po AFF v průběhu jedné sezóny dokonce vícekrát změnil – zmenšil velikost padáku například z běžných 260sq/ft až na 190 sq/ft, samozřejmě v závislosti na počtu provedených seskoků. Přes určité změny v chování padáku si dotyčný téměř vystačí již s nabitými zkušenostmi. Rizikem je, že při dalším zmenšování nemůže žádný parašutista s tak rychlou progresí počítat, nicméně předchozí zkušenost, kdy i několikeré zmenšení nebylo problémem velmi snadno ovlivní úsudek, že to tak půjde navždy. Faktem je, že zmenšování vrchlíku musí být v souladu s nabitými zkušenostmi a s geometrickým nárůstem počtu seskoků v průběhu sezóny!!! Mezi „relativně“ zkušenými skokany, zkušenými z hlediska dosažené licence, která jim od kategorie C umožňuje létat v podstatě na čemkoli je častým postupem pořízení „optimální“ velikosti vrchlíku podle plošného zatížení. Optimální zatížení je u nejvýkonnějších padáků vztaženo k soutěžním výkonům a je určeno pro nejzkušenější piloty!!! Není tedy zcela jasné uvažování pilotů, kteří si takto zatížený padák pořizují jako optimální, ačkoli na svém předchozím létali z 90ti, nebo maximálně ze 180ti stupňové otáčky a považovali ho za málo výkonný. Létat na padáku, který dalece přesahuje schopnosti a možnosti pilota vede pouze k zafixování špatných návyků a v podstatě zcela znemožňuje jakoukoli další progresi stejně jako procvičení nových letových technik, které jsou pro bezpečné ovládání takového typu padáku nezbytné. Je tedy nutné co nejdříve kompletně přehodnotit přístup k létání s padáky, výukové postupy a zafixované procedury, které již neodpovídají současným požadavkům a vedou nové piloty chybným směrem.
V souvislosti s výše uvedeným je na místě zmínit také fakt, že věkový průměr těch opravdu nejlepších soutěžních pilotů na světě je za hranicí 30 let. Počty dosažených seskoků jsou v řádech tisíců a doba po kterou se aktivně parašutismu věnují se blíží minimálně deseti letům. Průměrné počty seskoků na sezónu jsou tedy v rozsahu od 500 seskoků výše, mnoho pilotů se pohybuje až kolem 1500 seskoků. K dosažení své současné výkonnosti tedy očividně potřebovali výrazně více než jednu či dvě sezóny, což je tak maximální doba o které piloti u nás jsou ochotni v souvislosti s pilotáží a zvládnutí svého padáku uvažovat. Ani nezmiňuji, že rozsah uvedených seskoků je pro většinu sportovních parašutistů u nás za hranicí možností!!! Přesto jsou již zřejmé pozitivní změny v souvislosti s pilotáží i na jednotlivých domácích DZ, ať již pořádáním kurzů, nebo výstavbou vybavení a zázemí, umožňující skutečně profesionální létání. V tomto ohledu jak doufám bude rok 2008 zlomový a umožní rozvoj této disciplíny na té nejvyšší možné úrovni. Snad tomu napomůže také předávání informací mezi piloty, kteří mají s létáním u nás největší zkušenosti.
V následujících dílech budou v základech popsány tyto informační okruhy věnované létání s výkonnými padáky :
- Příprava seskoku –letu a přistání ( DZ stuff, přistávací plocha, vítr, směr letu, cíl seskoku atd.)
- Pořadí ve výsadce ( zohlednění typu seskoku, plošného zatížení, typu padáku, výšky otevření, cíl seskoku )
- Úkony po otevření padáku ( postupy pro kompletní a rychlé převzetí kontroly nad padákem v prvních vteřinách po otevření )
- Jak létat s ohledem na cílovou zónu a ostatní parašutisty ( směr náletu, let s ohledem na provedený nálet, výškové rozestupy, prostor )
- Přistání ( rozpočet, techniky závěrečné otáčky, využití volných konců, bezpečnost )
- Vyhodnocení seskoku – pilotáže ( nalezení problémových míst, stejně jako fungující techniky je velmi důležité )
- Rizikové situace a nouzové postupy
Létání s padáky, nácvik nestandardních letových a přistávacích režimů, užíváních technik pro maximalizaci rychlosti padáku může být rizikovou záležitostí a vést k těžkému zranění, nebo i smrti. Na druhou stranu je znalost a kvalifikovaný trénink těchto letových situací jedinou možností, jak uvedená rizika minimalizovat a naopak získat dovednosti výrazně zvyšující bezpečnost jak vaši, tak i ostatních, případně se stát soutěžním pilotem. Létání s padáky je natolik komplexní obor, že pro kvalitní přípravu a trénink vždy vyžaduje konzultaci a vedení instruktorem. Podle současné české legislativy je tak možné absolvovat kurz létání s padáky pouze pod vedením kvalifikovaného instruktora a udělenou kategorií „SW“.
Pro více informací k uvedené tématice, nebo k termínům a místům plánovaných kurzů létání kontaktujte zbynek@blueskies.cz, nebo přímo volejte +420 777 245 282 Zbyněk Živný