Základy pilotáže a létání s padáky část 4.

V návaznosti na předchozí článek věnovaný plánování seskoku zaměřeného na létání s padákem a trénink nových letových technik v rámci výsadky určené výhradně pro tento účel, pokračujeme plánováním v případě klasické sportovní, nebo komerční výsadky.

Sportovní – komerční výsadka 4000m

Pro opravdu kvalitní trénink létání s padáky je to bohužel nejméně vhodná varianta, takže jednoduše řečeno, věnujte se raději naplno volnému pádu. Jde o tu prostou skutečnost, že při vysazení celého letounu v jednom náletu je tolik proměnných okolností, že je ani 100%ní plán není schopen eliminovat a mnohdy se let stává pouze zoufalou snahou o dodržení alespoň části původního plánu. Přesto velké množství parašutistů kombinuje celkem logicky seskok ze 4000m jednak za účelem tréninku disciplín ve volném pádu a následně pak tréninku letu na padáku. Protože plán jako takový je v podstatě totožný s již uvedeným v předchozím článku, je důležité se zaměřit na výrazné odlišnosti takového typu seskoku a novým okolnostem se přizpůsobit.

1. Skladba jednotlivých formací, tedy pořadí skupin při výskoku je všeobecně známé, může se však na různých DZ mírně lišit. Při stejných typech i velikostech jednotlivých formací vyskakuje z hlediska létání s padáky dříve ta formace, kde mají parašutisté menší, výkonnější padáky a větší plošné zatížení. Je obvyklé, že dříve vyskakují „placaté“ formace před freefly atd. Berte na vědomí, že ačkoli bude výška rozchodu a následný čas do otevření padáku pro obě formace stejný, freefly skokani jsou obyčejně výrazně níže než dříve vyskakující „placatá“ formace!!! Z hlediska létání na padáku je tuto okolnost nutné zanést do svých plánů s ohledem na pořadí přistání. Neopomeňte dostatečné časové rozestupy mezi formacemi dle jejich velikosti!!!
2. Nejbezpečnější variantou u klasické výsadky je opustit letoun během stoupání 1500 – 2000m, čímž máte spolehlivě celou oblohu pro sebe. Pokud absolvujete seskok ze 4000m, je další variantou použití oddělených přistávacích zón. Tedy hlavní přistávací plochu pro všechny skokany a další oddělenou pro případné zájemce o pilotáž. Pokud je tato možnost na dané DZ použitelná, je bezpodmínečně nutné seznámit celou výsadku o tom, kdo může do oddělené dráhy přistávat, stanovit předpokládané pořadí přistání a mít kompletní plán viz.předchozí 3.díl. V případě oddělených přistávacích zón je rizikem křížení letových drah při letu k jednotlivým místům přistání. Snažte se tedy, umožní li to aktuální situace mít rovněž vyčkávací – vyklesávací zóny postavené tak, aby minimalizovali riziko křížení letových drah. To mnohdy znamená přísné omezení směru a typu poslední závěrečné otáčky v jednotlivých přistávacích zónách.
3. Při seskoku ze 4000m je nutná 100%ní koncentrace na následnou pilotáž. Pokud intenzivně trénujete za volného pádu, budete, zvláště po několikátém seskoku unaveni a se sníženou pozorností k okolí. To je však nejméně vhodný okamžik, potřebujete totiž okamžitě vyřešit několik podstatných skutečností :
   • Základem je dobré naplánování a zvládnutí rozchodu formace, především ze směrového hlediska, nejlépe vždy kolmo na směr náletu
   • Dokonalá kontrola volného prostoru ve vašem okolí, především pak ve směru a výšce vašeho aktuálního letu
   • Vyhledat pozici všech parašutistů, kteří budou s vámi přistávat do stejné zóny, ale neztrácet ze zřetele ani všechny ostatní, zvláště ve vašem těsném okolí
   • Je li to možné, aktivní pilotáží se výškově řadit dle domluveného plánu a létat tak, aby ostatní piloti byli schopni předvídat váš let a celkové záměry. Tzv. „čitelnost pilota“.
   • Dodržovat pravidla pro let ve vyčkávacích zónách ( pravidla budou uveřejněna v některém z následujících článků )
4. Pokud váš plán časově ani výškově nevychází, je třeba okamžitě upustit od původní varianty a koncentrovat se na klasické „bezpečné“ přistání, které nijak neomezí ani neohrozí ostatní v obou přistávacích zónách, pro to je nejvhodnější 90ti stupňová otáčka
5. Dodržte vždy určený směr přistání, obvykle daný šipkou a to bez ohledu na aktuální vítr
6. Po přistání sledujte ostatní přistávající parašutisty, nejlépe ihned vykliďte přistávací dráhu, nebo na velké ploše klidně stůjte a nechte ostatní přistát. Buďte ale připraveni uhnout a zamezit kolizi
7. Při přistání jen na jednu přistávací plochu se všechny uvedené problémy násobí a vyžadují vždy správné a rychlé rozhodování. V takovém případě je prioritou č.1 bezpečnost, pak teprve vše ostatní
8. Snažte se, aby maximum pilotů a parašutistů v celé výsadce vědělo o vašich záměrech

Aplikace kompletního letového plánu na aktuální podmínky tak, jak bylo uvedeno v předchozím díle, zohlednění odlišností a specifik jednotlivých výsadek může pomoci k řešení mimořádných situací a jejich bezpečnému zvládnutí.

Úkony po otevření padáku

Otevřením padáku vše teprve začíná a je tedy nutné mít jasnou představu, co by měl pilot „v prvních vteřinách“ letu vše zvládnout. Předně, dle rozsahu zkušeností piloti mnohdy korigují a usměrňují již otvírající se padák tak, aby ho udrželi ve směru, který potřebují. Obvyklý postup úkonů pro první minutu letu se může dle preferencí u různých pilotů lišit, v principu je však stejný.

1. Jak již bylo uvedeno výše, při rozchodu formací po volném pádu je nejlepší zvolený směr „kolmo na směr náletu letounu“. Každý pilot se snaží ihned po otevření korigovat svůj padák tak, aby i při následném letu dodržel toto pravidlo. Leťte tedy se svým padákem pokud možno vždy kolmo na směr náletu letounu, což vám umožní jednak minimalizovat riziko kolize, jednak vám dá čas provést následné níže uvedené činnosti. Pro dodržení tohoto základního pravidla tedy bezpodmínečně musíte znát směr náletu letounu, jak bylo doporučeno v letovém plánu. Musíte také brát v úvahu fakt, že nálet letounu nemusí být nutně proti větru. Mnoho DZ má určené dva směry náletu, obvykle jedním, nebo druhým směrem po VPD a to bez ohledu na aktuální směr větru, který může být klidně kolmý na směr náletu. Z toho vyplývá, že po otevření padáku a letu „kolmo na směr náletu“ může být pilot po větru, což není nejvýhodnější pozice vzhledem k možnosti rychlému vylétnutí z ideálního prostoru a vzdálení se místu přistání. Naopak let kolmo na směr náletu proti větru je nejlepší možnou variantou, dávající pilotu více času pro provedení všech úkonů.
2. Prostorová orientace a korekce řízení – oboje je dobré řešit již v průběhu otevření padáku, především s ohledem na možnost kolize dvou proti sobě letících parašutistů. Myslím, že každý má představu, kolik vteřin času mu zbývá na reakci při situaci, kdy proti sobě letí dva padáky, sice stále zabržděné, ale i tak každý s rychlostí cca.35 - 40km/h při vzdálenosti 50m. Je tedy nutné mít dokonalou kontrolu okolního prostoru a být okamžitě připraven jednak srovnat padák do požadovaného letového směru, jednak zabránit kolizi!!! V dané situaci se kompletní řízení padáku provádí téměř výhradně „zadními popruhy“, případně pokud nejste v časové tísni lze použít řízení tělem – přenosem těžiště.
3. Letíte li správným směrem a do zcela volného prostoru, zkolabujte slider, přetáhněte ho přes volné konce za hlavu a zajistěte některou z variant chytačů slideru. U systému RSL ( sundavací slider, kontejner a padáček ) je potřeba trochu více času. Kontrolujte stále váš let a volný prostor ve směru letu. Let je nyní obvykle kontrolován řízením tělem – přenosem těžiště.
4. Úplné povolení prsního popruhu až k bezpečnostní zarážce na jeho konci. Prsní popruh nikdy zcela nerozepínejte, ačkoli na některých fotografiích soutěžních pilotů to uvidíte!!! Úplné povolení prsního popruhu je velmi důležité z hlediska výrazně lepší citlivosti řízení a schopnosti pilota přesně korigovat let. Souvisí také s výhodou maximálního přenosu těžiště vpřed a snahou zatížit více náběžnou hranu padáku a tím udržet co nejvyšší úhel klesání ( dive ) a také co nejvyšší rychlost. Délka prsního popruhu u soutěžních pilotů je od 75 cm výše, podle velikosti postavy a preferencí. Máte li krátký prsní popruh, značnou část výhod některých technik pilotáže nebude možné vůbec využít.
5. Usazení postroje na těle. Postroj padáku musí plnit rozdílné úkoly během volného pádu a jiné během letu na padáku. Z hlediska pilotáže, musí postroj být maximálně flexibilní, umožňovat a především přenášet zcela přesně všechny zásahy pilota do řízení. Nemůže být příliš volný ani těsný. Po volném pádu je mnoho parašutistů i na padáku v pozici, kterou více méně měli za volného pádu. Roztažené a natažené nohy, prohnutí v zádech atd. Pro pilotáž je nutné mít nohy pokud možno u sebe a lehce zvednuté před sebe tak, aby bylo vidět kolena. Rozhodně se vyhněte zakopnutí nohou za sebe. Pro úpravu pozice – postroje je tedy ideální chytit vždy jeden nožní popruh – vatník a posunout ho mírně dopředu tak, aby bylo možné se v postroji pohodlně posadit a dát nohy k sobě. Pozor, nesedíte na židli. Držet správnou pozici nohou a těla vyžaduje vaši tělesnou aktivitu, rozhodně to nejde samo a může být celkem namáhavé, držet správnou pozici po celou dobu letu. Většina pilotů tak létá pohodlně a perfektní pozici těla zaujme až před příletem do poslední zatáčky. To už nicméně mají svůj postroj na tělo dávno upravený. Pro zkušené piloty mnohdy pro úpravu padnoucího postroje stačí zahýbat nohama v místech nožních vatníků a postroj se vytvaruje do požadované podoby. Bez správně usazeného postroje, není možné dostatečně využívat řízení tělem a přenos váhy, což je pro pokročilou pilotáž nutnost.
6. Odbrždění padáku je posledním úkonem v řadě a od této chvíle pilot plně kontroluje všechny letové režimy padáku a má k dispozici všechny dostupné pilotní techniky. Řízení již pilot až do přistání nikdy nepouští ( výjimkou jsou některé figury předváděné při freestyle během přistání )!!!

Uvedených šest bodů zahrnující bezprostřední činnost během a těsně po otevření padáku je doporučeno dokonale nacvičit tak, aby se staly automatickými a pilot nemusel přemýšlet o tom, co má dělat. Zkušení piloti projedou celou proceduru během několika vteřin a současně stále kontrolují prostor kolem sebe. Jde opravdu jen o cvik.

V dalším dílu bude uveřejněn postup a základní pravidla letu k místu přistání a teorie závěrečné otáčky pro přistání. Předchozí díly naleznete v Odborných článcích, v kategorii Výběr a pilotáž padáků.

Létání s padáky, nácvik nestandardních letových a přistávacích režimů, užíváních technik pro maximalizaci rychlosti padáku může být rizikovou záležitostí a vést k těžkému zranění, nebo i smrti. Na druhou stranu je znalost a kvalifikovaný trénink těchto letových situací jedinou možností, jak uvedená rizika minimalizovat a naopak získat dovednosti výrazně zvyšující bezpečnost jak vaši, tak i ostatních, případně se stát soutěžním pilotem. Létání s padáky je natolik komplexní obor, že pro kvalitní přípravu a trénink vždy vyžaduje konzultaci a vedení instruktorem. Podle současné české legislativy je tak možné absolvovat kurz létání s padáky pouze pod vedením kvalifikovaného instruktora a udělenou kategorií „SW“.

Pro více informací k uvedené tématice, nebo k termínům a místům plánovaných kurzů létání kontaktujte zbynek@blueskies.cz, nebo přímo volejte +420 777 245 282 Zbyněk Živný