V minulém článku jsme se zabývali především velikostí vrchlíku a plošným zatížením. Tentokrát se zaměříme na počet kanálů, tvar vrchlíku a materiál. Tak jako v předchozím článku i tentokrát nám znalost některých dalších faktorů, které ovlivňují chování padáku pomohou ke správnému výběru nového vrchlíku, případně zlepší pilotáž stávajícího.
Počet kanálů – 7 nebo 9 ?
Naprostá většina dnes používaných padáků má buď sedm, nebo devět komor - kanálů. S jiným počtem komor se můžete setkat v podstatě jen v případě starších typů záložních padáků ( Swift - pět komor ), nebo u speciální techniky, která není určena pro sportovní parašutismus. Dá se říci, že v současné době jsou častěji používané především devíti komorové vrchlíky. Mají lepší klouzavost a jsou oblíbené pro jejich vlastnosti při přistání. ( při porovnávání sedmi a devíti komorového padáku musí mít oba padáky stejnou velikost i plošné zatížení viz. část 1. ) Sedmi komorové vrchlíky jsou všeobecně citlivější a ovladatelnější i při malé rychlosti, což bylo a je využíváno především při přesnosti přistání. Protože mají také méně šňůr a žeber, mají menší objem zabalení. ( opět je třeba srovnávat stejné velikosti ) Kromě již zmíněné přesnosti přistání se sedmi komorové vrchlíky používají především jako záložní padáky a pro CRW seskoky. Od roku 1990 se objevila nová generace sedmi komorových vrchlíků a tento typ padáků se stal brzy velmi populární. S použitím nových materiálů a technologií se podařilo zachovat tradiční výhody klasických sedmi komorových vrchlíků a zároveň eliminovat některé nevýhody. Tyto nové typy mají klouzavost a vlastnosti velmi podobné, jako devíti komorové vrchlíky. Většina devíti komorových vrchlíků bude přesto létat vyšší rychlostí a doletí dále při přistání. Jsou tak stále v popředí zájmu všech „skydiverů“, kteří chtějí seskok zakončit dlouhým „swoopem“. Přesto vlastnosti sedmi komorových vrchlíků během otvírání, citlivost při nízkých rychlostech, menší velikost zabalení a dobré vlastnosti při přistání je předurčují pro kameramany, wing- suit flyers a pro CRW seskoky.
Materiály
Moderní padáky jsou vyráběny z málo propustných low – porosity, nebo z nepropustných zero – porosity materiálů. Většina parašutistů nazývá nízko propustné materiály jako „F 111“, ačkoli to je název materiálu, který se již nevyrábí. Neboli, většina „F 111“ vrchlíků vyráběných dnes, používá novější typ nízko propustných materiálů. Hlavní problém nízko propustných materiálů je ten, že se během používání stávají stále více propustné, což výrazně ovlivní vlastnosti padáku. Po cca. 400 – 600 seskocích nebude výkonnost padáku stejná, jako když byl nový. Jeho citlivost a vlastnosti při přistání se budou postupně zhoršovat. Tato změna bude pomalejší u větších velikostí, může však být dramatická u malých. Padáky vyrobené z „F111“ by především neměly být přetěžovány nad limit udávaný výrobcem, zkracuje to jejich životnost !!!
Zero – porosity materiály mají zátěr ( většinou na silikonové bázi ), díky němuž jsou v podstatě nepropustné. Padáky vyráběné z nepropustných materiálů mají životnost přes 2000 seskoků!!! ( je ovšem potřeba měnit šňůry ) Nevýhodou je vyšší objem zabalení než mají „F111“ a také balení je obtížnější. Trpělivost a dobrá technika je nezbytnou součástí při uložení do kontejneru, zvláště pak když je padák nový. Po několika desítkách zabalení se naštěstí vše stane snadnějším. Další nevýhodou mohou být tvrdá otevření, je proto třeba zvolit správnou velikost výtažného padáčku, dobře uložit „slider“během balení, šňůry umístit do skutečně těsných gumiček a především celkově dobře balit. Tomu, jak předcházet tvrdým otevřením padáku se budeme samostatně věnovat v některém z dalších článků.
Výhody zero – porosity materiálů dalece převyšují jejich nevýhody, což je důvod, proč naprostá většina dnes vyráběných padáků využívá právě těchto materiálů. Některé firmy vyrábějí padáky v kombinaci zero – porosity a „F111“materiálů. Tyto padáky mají vyšší výkonnost než by měly vyrobené čistě z „F111“ a zároveň se snadněji balí, než jak je tomu u čistě zero – porosity vrchlíků. Tato kombinace se objevila i u záložních padáků.
Oproti tomu, čemu někteří lidé věří, zero – porosity materiály nedělají padáky nezbytně rychlejším. Zero - porosity padáky mohou mít jednoduše stejnou dopřednou rychlost, jako padáky vyrobené z „F111“. Mají však nižší úhel klesání a dokáží lépe zabrzdit při přistání.
Proč tedy lidé věří, že zero – p jsou rychlejší?
Je to pravděpodobně z důvodu, kdy jsou srovnávány menší zero – p padáky s většími „F111“! Je jasné, že pokud skáčete 210 sq.ft padák „F111“ a vyzkoušíte 170 sq.ft zero – p, určitě se vám bude zdát rychlejší!! Bude rychlejší z důvodu velikosti a plošného zatížení, nikoli z důvodu použitého materiálu. Přesto, že většina dnešních padáků je ze zero – p, může být „F111“ dobrou volbou pro někoho, kdo si pořizuje svůj první padák, z důvodu nižší ceny, nebo proto, že mu vlastnosti vyhovují. Pokud ale nepořizujete takový padák nový, obraťte se na odborníka, aby vám padák prohlédl a zkontroloval z důvodu již zmíněné životnosti. Rozhodně pak také absolvujte před koupí několik seskoků!!
Tvar padáku
Při nákupu padáku se můžete setkat se třemi jeho základními tvary ( charakteristikami ), které výrobci uvádějí.. Obdélníkový, semi - eliptický a eliptický. Termín semi - eliptický, nebo eliptický může být poněkud zavádějící. Spíše než skutečný tvar vrchlíku, uvedené termíny často vyjadřují citlivost, ovladatelnost a celkové vlastnosti padáku. Semi - eliptické padáky mají obvykle vyšší citlivost než “klasické“ obdélníkové. K jejich ovládání je potřeba mnohem méně síly a otáčejí se snadněji. Ze studentských seskoků všichni víme, jak je někdy silově náročné a pomalé ovládat studentské klasické obdélníkové padáky. Zvláště v případě, kdy jsou málo zatížené. ( naštěstí většina studentů netuší, že se padáky mohou ovládat lépe ) Přesto však semi - eliptické padáky při stejné velikosti a zatížení, reagují až překvapivě snadno za použití mnohem menší síly. Takové padáky jsou ideální pro někoho, kdo chce větší velikost, bezpečnost, bezproblémové přistání a zároveň let na padáku má zůstat zábavou. Malé semi - el. padáky mohou být extrémně citlivé, zvláště pak při vysokém plošném zatížení !! Eliptické padáky jsou všeobecně nejcitlivější typy. Otáčejí se nejrychleji a potřebují k tomu mnohem menší podnět. Tím může být i zatížení jedné strany postroje více než druhé. ( můžete vidět nepovedená přistání jen proto, že parašutisti tuto vlastnost neberou na vědomí ) Tyto typy prostě již neodpouštějí a každá chyba při přistání může být nebezpečná. Protože eliptické padáky jsou velmi citlivé, projevuje se to samozřejmě i při otvírání. To znamená, že je třeba balit velmi pečlivě a předejít tak tvrdým otevřením, nebo závitům. Také vaše pozice těla při otvírání by měla být co nejlepší, tedy stabilní a pod kontrolou. Při přechodu na eliptický typ je potřeba absolvovat několik seskoků, které budou plně zaměřeny na zjištění chování během letu a případné rozdíly oproti vašemu původnímu padáku. Předpokladem je několik stovek seskoků, pokud chcete aby pilotáž takového padáku byla pro vás potěšením a zábavou. Jako v případě rozdílných materiálů i v případě eliptických padáků většina „skydiverů“ věří, že jsou rychlejší než obdélníkové, nebo semi - el. To ale není pravda. Jedním z důvodů proč tomu tak je, je fakt, že se opět většinou porovnávají různě velké padáky. V případě stejné velikosti i plošného zatížení se eliptické padáky rychleji otáčí, ale dopředná rychlost může být u obu typů stejná. Pokud skáčete na padáku, který není tak citlivý jak si přejete, dříve než se rozhodnete koupit nějaký menší, vyzkoušejte eliptický padák stejné velikosti, jakou dosud používáte. Budete-li spokojeni, možná ušetříte za nový postroj s obalem, protože objem zabalení pak bude přibližně stejný, jako u vašeho původního padáku.
Konstrukční novinky - diagonální žebra, airlocky
Některé z nejvýkonnějších padáků, mají specifickou konstrukci, která zlepšuje jejich letové vlastnosti. Nejznámější dva typy jsou diagonální žebra a airlocky. Diagonální žebra jsou používána především pro ultra- high performance eliptické padáky ( Velocity, Icarus VX a FX atd. ) Jejich výhodou je, že zpevňují tvar křídla, umožňují používat nové profily a pro vyvázání padáku je potřeba méně šňůr. Celkově pak mají při stejné velikosti vyšší vztlak než klasické konstrukce.. Nevýhodou je větší objem zabalení, cena a především použitelnost, neboť pilotáž je již na ostří nože a takové padáky jsou jen pro velmi zkušené piloty. Ostatně se vyrábí jen v malých velikostech pro vysoké plošné zatížení. Airlocky se objevily v roce 1990 a jsou to v podstatě přepážky v přední části kanálů, které umožňují snadný vstup vzduchu a naplnění padáku, ale zabraňují jeho úniku ( Vengeance ). Podobně jako diagonály, také airlocky zpevňují tvar padáku a zlepšují jeho výkonnost a vztlak. Svoji reputaci získaly za odolnost v turbulenci a také zborcení padáku následkem přetažení je obtížnější. Objem zabalení je opět mírně větší, než u klasických typů. Airlocky se používají až do velikostí 170 sq.ft. a jsou tak přístupnější většímu počtu parašutistů. V každém případě se však jedná o výkonné padáky, proto výběr takového padáku a jeho velikost dobře zvažte.
Ačkoli jsme se podívali na některé rozdíly mezi padáky, které ovlivňují výkonnost, je to jen začátek. Existují samozřejmě i další faktory, které se podílejí na celkových vlastnostech padáků. Počet komor, tvar, materiály a konstrukce vám mohou dát alespoň základní představu o tom jak určité typy budou létat.
Pro více informací kontaktujte Zbyněk Živný +420 777 245 282, zbynek@blueskies.cz