O důvodu proč používat pro seskoky přilbu snad není nutné příliš diskutovat. Přesto stojí zato podívat se na různé typy přileb, užívaných materiálů a především výsledný efekt, ochranu hlavy.
Vybavení a to včetně přilby – pokrývky hlavy řeší v obecné rovině i předpisy, kterými se u nás řídíme. Přesto je možné podle typu oprávnění, případně u některých disciplín přilbu nepoužívat ( opět v návaznosti na dosažené oprávnění ), ačkoli se bude jednat o osobní rozhodnutí každého parašutisty. Dříve, než si každý zdůvodní své rozhodnutí proč právě daný typ přilby používá, nebo naopak nepoužívá, uvádím jen zběžný přehled míst, kde všude se vám může při seskoku hodit. Stačí se podívat na přehled incidentů a zranění jen za poslední dva roky ve světovém měřítku, kde úraz hlavy – přilba hrály svoji podstatnou roly. Zjednodušeně řečeno, přilbu potřebujete stále od nástupu do letounu po přistání na padáku a bezpečném opuštění přistávací plochy.
- Nástup do letounu a start je okamžik, kdy by každý parašutista měl mít nasazenou ochranou přilbu – může se záhy hodit. Standardní výška, kdy většina parašutistů přilbu po startu opět sundá je cca. 300m, v návaznosti na signál o funkčnosti a správném nastavení „pípáku“- zvukového výškoměru. Tato činnost je známkou profesionality toho kterého parašutisty. Nouzová přistání letounu nejsou až tak neobvyklá a právě úvodní část letu – start je z tohoto pohledu nejrizikovější. U již proběhlých „nouzáků“ lze také nalézt zmínku o zraněních způsobených létajícími přilbami parašutistů, kteří je neměli v daný okamžik na hlavě!!!
- Výskok je velmi náročnou částí seskoku a je evidováno mnoho zranění ke kterým došlo právě v této fázi ať již kontaktem s částí letounu, nebo s dalším parašutistou.
- Volný pád zvláště ve skupinách s případnými kolizemi je velmi rizikový a jsem si jist, že s podobným případem se ve svém okolí setkal již každý zkušenější parašutista.
- Otvírání padáku se může velmi zkomplikovat a mohu všechny ujistit, že např. jen volné konce vám dokáží způsobit velmi nepříjemné zranění hlavy.
- Let na padáku a srážky s dalším parašutistou jsou realitou.
- Přistání – co dodat?
- Cesta z přistávací plochy nemusí být tak klidná, jak si asi myslíte, takže raději přilbu na hlavě. Parašutistů, kteří byli sraženi jiným parašutistou, přistávajícím a to i v prostoru, kde neměl co dělat je každoročně dost!!!
Ke každému bodu by se daly napsat konkrétní případy, zajímavější, alespoň z mého pohledu je ale skutečnost, jaký dopad měl obdobný incident na parašutisty s různým typem přileb. Z tohoto důvodu je dobré se zmínit o materiálech používaných pro výrobu přileb, včetně vnitřních vycpávek.
Materiály
- a) Látkové – kožené kukly jsou u nás stále běžné a bez ohledu na použité polstrování je jejich ochranný faktor velmi malý, v některých případech žádný. Dalo by se tedy v klidu říci, že se jedná o lehký, skladný držák na seskokové brýle a „pípáka“, také vám asi nenafouká do uší, což je ale asi tak všechno. Značná část uživatelů těchto kukel provádí především samostatné seskoky s okamžitým otevřením ( přesnost, CRW ), kde se takové užití dá nejlépe odůvodnit, ačkoli ani tyto seskoky nejsou bez rizika.
- b) Plastové přilby jsou velmi široce zastoupenou skupinou, plastů je cela řada a mají rozdílné vlastnosti. Společnou vlastností je ale relativní lehkost a právě podle typu plastu buď měkkost a odolnost proti prasknutí, nebo tvrdost a možnost praskání materiálu. Měkké plasty v bodě nárazu přenášejí vzniklé síly více dovnitř přilby. Srážku často přečkají bez viditelného poškození, nicméně ochranný faktor je nižší a lze ho pouze částečně zvýšit vhodnou vycpávkou v dostatečné tloušťce. Tvrdé plasty nemají tendenci se tolik prolamovat v bodě nárazu a vzniklé síly více rozkládají na celou přilbu. Jde li ale o bodový silnější náraz, často praskají. V kombinaci se vhodnou vycpávkou mají střední ochranný faktor.
c) Uhlíková vlákna jsou odolným materiálem, který velmi dobře pojí relativní tvrdost a pružnost. Vlastnosti materiálu jsou dány počtem vláken – jednotlivých nánosů použitých pro výrobu a z uvedených materiálů mají nejvyšší ochranný faktor. Tyto přilby jsou lehké a pro použití v parašutismu nejvhodnější. Velkou výhodou společnou všem přilbám vyrobených z tohoto materiálu je možnost přizpůsobyt tvar přilby potřebám uživatele. Postup je vždy uveden v přiloženém návodu k obsluze, běžně se užívá teplota 80 C po dobu 10 min, poté dotvarovat podle požadavků a nechat se zafixovaným tvarem přilbu pomalu vychladnout. Postup je možné opakovat.
Tyto tři materiály jsou nejvíce používány pro výrobu přileb přímo určených pro parašutisty. Kromě vlastností jsou samozřejmě rozdílné i v cenách, ačkoli nejdražší přilba nemusí být vždy nejlepší a naopak !!! K vidění jsou ale různé další typy přileb a materiálů, které jsou viditelně určeny pro jiné sporty, od hokeje přes cyklistiku až po horolezectví. Tyto přilby jsou vyráběny pro potřeby toho kterého sportu a jsou v některých případech díky svému tvaru vysloveně nevhodné pro parašutismus a uživatel tedy nemůže očekávat výraznější ochranu.
Vycpávky
Vycpávky jsou v kombinaci s typem materiálu použitého pro skelet přilby velmi podstatným prvkem, neboť utlumení nárazu a jeho rozptýlení mohou výrazně ovlivnit. Bohužel vzhledem k požadavků, parašutistů na co nejmenší velikost, lehkost a minimální omezení viditelnosti jsou pro přilby používány především různé druhy molitanů a pěnových materiálů s vnějším látkovým potahem. V takovém případě platí jistá úměra mezi tloušťkou materiálu a účinností tlumení nárazu. Ve výhodě jsou tak ti, kteří do své přilby dostanou větší vycpávky, aniž by se zhoršilo celkové pozičně správné usazení přilby na hlavě. K dispozici jsou samozřejmě i jiné možnosti a kombinace vnitřních materiálů, ale v takovém případě se přilba značně přiblíží typu přilby používané např. pro silniční motocykly. Ta má sice poměrně značný ochranný faktor, ale v parašutismu je nepoužitelná. Při v současnosti nejvíce používaných vycpávkách je tedy vhodné zkombinovat rozumnou velikost přilby s dostatečnou vrstvou vycpávek, jinak i ta nejlepší přilba ztrácí výrazně na své účinnosti. Alternativou mohou být zakázkově vyrobené vycpávky což bývá kombinace pěnového materiálu, molitanu a textilu, které mají mírně větší tloušťku, ale výraznější tlumící efekt.
Tvar přilby
Tvar přilby a zvolení správného typu je individuální záležitostí, je třeba však od počátku přihlédnout pro jaký účel – disciplínu bude přilba sloužit především. Zjednodušeně řečeno, máme dva základní typy přileb a to otevřený – standardní typ a „integrálky“, tedy uzavřené přilby s předním ochranným štítem, nebo i bez něho. Hlava a především některé její části jsou méně odolné vůči nárazu a i při menší síle úderu může dojít k vážnému poranění, nebo minimálně ztrátě orientace a dalších schopností, které jsou při seskoku zcela nezbytné. Není podstatné, že půjde byť jen o krátkodobý výpadek některých schopností parašutisty. V každé fázi seskoku totiž může jít o rozhodující okamžik!!! Pokud jde o odolnost hlavy proti nárazu z hlediska případné ochrany, pak za nejodolnější část můžeme považovat čelo a horní část hlavy. Velmi nebezpečné jsou naopak všechny údery na spánkovou oblast, uši, temeno hlavy a v podstatě celou obličejovou část. Nutno dodat, že odolnost 
je jedna věc, následky otřesu-úderu, byť nezpůsobí žádnou zlomeninu, ani viditelné zranění je věc druhá. Především spánek, uši a za určitých okolností spodní čelist jsou citlivé a po úderu může snadno dojít na ztrátu prostorové orientace. Z hlediska celkové ochrany hlavy by se zdálo, že nejlépe je na tom uzavřená přilba – integrálka. Bohužel tato přilba nemá příliš velkou ochranu temene hlavy, protože by bylo obtížně řešitelné její navlékání a tak je tato část hlavy částečně chráněna jen zesílenou polstrovanou tkaninou, která současně chrání také krk. Jsou typy přileb, které vyřešily i tento problém a poskytují relativně velkou ochranu, avšak je to za cenu komplikovaného systému zapínání a navlékání na hlavu. Mnoho parašutistů také připomínkuje snížené periferní vidění, ačkoli je určitě možné si na tento typ přilby zvyknout. Vidění do stran lze také vylepšit sejmutím celého čelního štítu a použít do přilby klasické seskokové brýle, což také mnoho skokanů dělá. Ochrana obličejové části čelním štítem nebude pravděpodobně nijak zásadní, slovo pravděpodobně je zde proto, že žádný výrobce neuvádí odolnost čelního skla na náraz. Sklo je většinou jen vlepeno do rámu a z vlastí zkušenosti mohu potvrdit relativní snadnost vypadnutí skla po úderu, případně jeho prasknutí. Na druhou stranu lepší vypadlé, nebo prasklé sklo, než nosní přepážka. Otevřené přilby mají výrazně lepší ochranu temene hlavy, na druhou stranu ochrana obličeje chybí úplně. Podle typu otevřené přilby je možné mít zcela kryté čelo, nebo kryté jen ochrannou tkaninou. Oba zmiňované typy přileb mají kryté uši a celou spánkovou oblast.
Přezky a upínání
Tato část přilby se může velmi snadno stát její slabinou. Bohužel většina přileb používá plastové přezky, které při nárazu poměrně snadno praskají, nebo se samovolně rozepnou. Navíc je poměrně běžné, že parašutisté nemají přilby dostatečně dotažené, spíše jen těsněji nasazené. V případě nárazu se tak přilba velmi snadno posune a i v případě že nespadne z hlavy je její ochrana v daný okamžik výrazně menší. U integrálek je navíc potřeba si dobře usadit do vycpávek spodní čelist tak, aby byla skutečně kryta rámem přilby a poté přezkou dotáhnout!!! Jako nejlepší varianta se tak jednoznačně jeví upevnění přilby ( otevřený typ ) pomocí pevné brady a dvou bočních přezek, které přilbu skutečně pevně fixují ve správné pozici. Tato varianta je ve spojení s odhozem používána téměř všemi kameramany se zdravým rozumem, nicméně lze ji použít pro běžnou přilbu i bez odhozového systému. Nevýhodou je ovšem vyšší cena.
Nejčastější typy přileb na trhu ( uvedené ceny jsou bez DPH )
Integrálky
Parasport Italia Z1 – vyrábí se ve velikostech XS až XXL, materiál středně tvrdý, nebo tvrdý plast, cena cca. 8.200,-Velmi oblíbená a rozšířená přilba, především pro snadnou obsluhu a pohodlí
Oxygn A3 USA – Celouhlíková přilba ve všech velikostech – větší velikostní rozsah než u Z1, nejčastěji používaná přilba v USA, vysoký ochranný faktor díky materiálům, včetně velmi dobrých vycpávek. Slabinou je snadno poškoditelný systém otvírání čelního štítu, proto většina parašutistů používá přilbu bez štítu s klasickými brýlemi. Cena cca. 10.700,-
Bonehead Mamba USA – jde v podstatě o uhlíkovou variantu Z1dostupnou ve všech velikostech. Přilba má vyšší ochranný faktor než Z1, cena cca. 10.500,-
Airgun Vega ČR – Celouhlíková přilba domácí výroby dostupná zatím ve velikostech XS, S, M, L. Přilba je obdobné konstrukce jako Z1 s vyšším ochranným faktorem díky použitým materiálům, včetně pevnějšího čelního skla se speciální úpravou proti mlžení a tříštění skla!!! Jde o nový výrobek, který v současné době používá 4 way tým Blueskies – Skyservice
Cena 5.500,-
Otevřené přilby
Gath Austrálie – přilba ve velikostech XS až XXL je plastová ( středně tvrdý plast ), původně určená pro vodáky, čemuž odpovídají vnitřní vycpávky. Přesto, že jde o poměrně oblíbenou přilbu, nemá příliš vysoký ochranný faktor.
Cena cca. 2.200,-
Výrobců, kteří vyrábějí otevřené přilby z uhlíkových materiálů je více, nicméně uvedené jsou pouze výrobky české firmy Airgun, protože jde co do kvality o zcela srovnatelné přilby s vyšším ochranným faktorem za výrazně nižší cenu.
Airgun a Arrow – cena cca. 4.400,- rozdíl pouze ve tvaru přileb
Kamera Vision – přilba pro kameramany cena cca.7.300,-
Firma Airgun má samozřejmě mnohem širší sortiment, který naleznete včetně případného seznamu dealerů na stránkách www.airgun.cz. Všechny uvedené přilby je samozřejmě možné zakoupit přímo u nás, některé zahraniční typy je nicméně potřeba objednat, zvláště v případě nestandardní barevné úpravy.
Máte li jakékoli dotazy ohledně přileb, případně se chystáte k nákupu přilby, kontaktujte nás na zbynek@blueskies.cz, nebo na +420 777 245 282 Zbyněk Živný