( podle časopisu Parachutist )
Se vzrůstající nadmořskou výškou roste také riziko hypoxie, jako přímý důsledek nedostatku kyslíku. Jak se hypoxie projevuje a případné riziko pro parašutisty částečně vysvětlíme v následujícím článku. Článek je zaměřen na praktické dopady z pohledu parašutisty, nikoli lékaře.
Zdá se, že velká výška není vždy tím nejlepším pro parašutisty. Nejčastější operační výška sportovních parašutistů je 4000 m, podle pravidel FAA ( letecký úřad USA ) by měl každý pilot letící ve výšce nad 4200m dýchat kyslík a nad 4500 m to platí pro všechny na palubě. Vzhledem k tomu, že evropské normy jsou obdobné a riziko je v podstatě stejné na celém světě, budeme vzcházet z požadavků FAA, které máme k dispozici.Uvedené údaje se ovšem nevztahují k výšce, kterou má parašutista na výškoměru, ale k nadmořské výšce ve které se nachází !!! To znamená, že pokud máte na výškoměru 4000 m a seskok provádíte v Příbrami, jejíž nadmořská výška je cca. 460 m, pak jste již ve výšce, kde je požadován kyslík !!!
Delší pobyt v této hladině může vést k projevům hypoxie, přestože symptomy a odolnost každého jedince mohou být různé. Nejčastějším projevem bývá krátké, rychlé, nebo povrchové dýchání, zrychlený puls, kašel, zhoršená koordinace pohybů, celková fyzická i psychická slabost - únava, ztráta paměti, euforie. Odolnost proti hypoxii může být nižší z důvodu nemoci, užíváním léků, hypoglikemie, hypotermie, únavy, stresu atd, včetně kouření. Je zajímavé, že kuřák, nebo každý, kdo pobývá v zakouřeném prostředí podléhé hypoxii v rozmezí 600 - 900 m dříve než nekuřák !!!
Ve výšce 3300 m nad mořem je asi o 10% snížené absorbování kyslíku - prodlužuje se doba reakce ( zhoršené psaní atd ) a to v důsledku zhoršení motorických schopností.
Ve výšce 4400 m je absorbování kyslíku nižší o dalších 10% a části těla, které jsou více vzdálené od plic dostávají kyslíku méně.
Hypoxie také zhoršuje noční vidění. Ve výšce 1500m nad mořem je potřeba v průměru o 25% více světla k pozorování stejné věci než jak je tomu na zemi. Ve výšce 3000 m je již potřeba o 60% více světla a v 4800 m dokonce o 140%.
Čím rychlejší výstup, tím rychleji se může hypoxie projevit a zkracuje se doba pro včasné zaregistrování prvních příznaků. Jak dlouho trvá zotavení od prvních příznaků ? Jedná se o individuální záležitost, ale v případě parašutistů i pilotů je důležitá především prevence a předcházení tomuto stavu. 30 minut mezi jednotlivými seskoky, dobrý zdravotní stav, tělesná cvičení ( především aerobní aktivity ), nekouřit, dostatek tekutin a energie, dostatečné oblečení a celkově dobrá životospráva pomůže vyhnout se potížím spojeným s hypoxií. V případě pilotů, kteří se vracejí do rizikových výšek každých 20 minut a v nejrušnějších dnech mají kolem 20 ti startů je nebezpečí ještě vyšší. Přítomnost kyslíku na palubě a jeho využití je pak nezbytné. Jistě, seskoky z velkých výšek je něco, co si žádný „ skydiver “ nenechá ujít. Pro velké formace, rekordní pokusy atd. je velká výška nutnost, znalost nebezpečí nám může pomoci lépe podobné akce připravit a vyhnout se případným rizikům.
Pro více informací kontaktujte Zbyněk Živný +420 777 245 282, zbynek@blueskies.cz